Psi a vlci

Jak už anglický název napovídá, jde o závody v tahu. Nejsou to klasické závody psích spřežení, dráha je dlouhá maximálně 10 metrů a jde o to, jakou nejvyšší váhu dokáže pes utáhnout a také je důležité, za jaký čas.

Už jen dva měsíce zbývají do oficiálního zahájení pullingové sezóny v Čechách. Dva měsíce na doladění formy, na vychytání chybiček, na další posilování závodníků. Sezóna trvá do září příštího roku, takže je možné využít všechny druhy drah. Břemena psi tahají na sněhu, na asfaltu nebo na trávě. Na travnatém terénu jsou břemena (používají se třeba pytle s krmivem) na speciálních vozících tahána po kolejích.

V roce 2008 přidal United Kennel Club, což je druhý nejstarší psí klub v USA, do seznamu podporovaných sportů i něco pro psí vodomily - sport, pojmenovaný dock jumping, česky bychom asi řekli „skok z mola".

Tento sport je určený pro všechny psy, kteří jsou ochotni „pro hračku i z mola skočit" - samozřejmě do vody a jsou starší 6 měsíců. Délka skoku se měří od bočního středu konce mola k bodu, kde hladinu vody protne základna ocasu a aby bylo měření objektivní, používá se k němu elektronická kamera, vybavená funkcí freeze frame. Aby se předešlo různým dohadům, jsou psi dělení do kategorií - například kategorie „Veterán", určená pro psy starší osmi let nebo kategorie „psíci", která je speciálně pro malé psy.

Kynologický sport obedience vznikl ve Velké Británii. První závod se konal v Londýně 22. října 1949 a rok poté se obedience předvedla na světoznámé výstavě Crufts. Ač se nynější pravidla od původních britských značně liší, původní myšlenka obedience přetrvává stále. Důraz obedience je kladen na vztah psovoda a psa, precizní, ochotné a radostné provádění cviků psem a jeho schopnost práce i na značnou vzdálenost od svého psovoda. Z toho vyplývá, že celkový dojem týmu - psovod a pes - musí působit harmonickým, sehraným dojmem.

Agility je název pro jeden z nejoblíbenějších a také nejstarších psích sportů vůbec. Nicméně pro člověka neznalého věci, je tento termín většinou jen nic neříkajícím slovem a sport, který se za ním skrývá, pak představuje často doslova záhadu.

Přesto je možné říci, že o agility již téměř každý člověk někdy slyšel, nebo třeba četl a ve své podstatě tedy tento sport zná - jen je důležité představit jej trochu jinak - spíše jako psí parkur.

Běžný triatlon dnes už zná každý, triatlon se psem se od tohoto klasického pojetí liší v podstatě pouze tím, že závodník není sám, ale soutěží spolu se svým psem. Přesto raději zopakujme, že triatlon znamená soutěž ve třech sportovních disciplínách - konkrétně v plavání, v běhu a jízdě na kole.

Triatlon se psem představuje stejné disciplíny, ovšem soutěžící, nebo chcete-li psovod k sobě musí mít navíc připoutaného psa. Pes psovodovi pomáhá tím, že táhne např. při běhu nebo jízdě na kole, ale zároveň musí vzorně spolupracovat - tato schopnost se nejlépe projeví při plavání a jízdě na kole.

Výhodou Musical Canine Freestylu je bezpochyby fakt, že tento sport není prioritně určen pro konkrétní plemena a není stanovena ani žádná směrodatná velikost psích účastníků. Díky tomu je tento sport velice oblíbený, protože šanci uspět má prakticky každý.

Výcvik Musical Canine Freestyle není fyzicky náročný pro psa ani pro psovoda, jedná se spíše o dlouhodobou a trpělivou práci.

Coursing je v podstatě faktickým předchůdcem dnes běžně známých psích dostihů. Tradice tohoto sportu spadá hluboko do historie a je možné ji ve velice podobných znacích najít na většině kontinentů. Vlastní coursing spočívá v soutěži mezi minimálně dvěma psy, kteří na trať vybíhají tzv. z ruky a jejichž cílem je ulovit zvěř v přírodním terénu, přičemž obvyklá délka trati je od 500 do 1000 m.

Rovinné dostihy jsou ale sportem, který je v mnoha zemích provozován na přísně profesionální úrovni, jeho nedílnou součástí jsou i vysoké sázky a výhry, což v mnoha případech vede k velké neúprosnosti tohoto sportu. Pes se tak často stává pouze výrobním prostředkem a podle toho je s ním často i zacházeno.

Princip dog trekkingu spočívá v orientačním pochodu se psem, kdy je předem stanovena trasa a časový limit, ve kterém musí účastníci tuto trasu zvládnout. Velice často je součástí dog trekkingu značné výškové převýšení a vlastní pochod může trvat několik dní, případně i nocí.

Soutěže a závody v dog trekkingu se konají po celé České republice a jednotlivé akce je možné najít v termínovém kalendáři sportu psích spřežení, pod které dog trekking spadá.

Soutěže a závody v canicrossu se obvykle dělí na kategorie mužů, žen a často také kategorii mládeže a veteránů. Konají se ale i tzv. hromadné starty a oblíbeným se stal i štafetový běh.